Svědectví

Zde si můžete přečíst svědectví lidí, kteří za uvězněnými zvířaty byli

Svědectví pachu krve

Svědectví pachu krve

Představa, že jednoho dne navštívím tohle místo, mně doháněla k velké úzkosti. Jen při pouhé myšlence na to, že bych mohl být tak blízko smrti, se mi motala hlava a sevřelo srdce. Zároveň jsem věděl, že bych před tím neměl zavírat oči a to utrpení, které tam ta zvířata zažívají, předat dál. Svědectví pachu krve, smrti, bolesti a křiku nevinných bytostí.

Poprvé uvnitř pekla. Bylo to silnější než mé představy. Tělo nebylo daleko od omdlení a mozek jel na autopilota. Nefungoval, jak by měl, naštěstí. Vše, co jsem tam viděl mi docházelo až mnohem později.

Byl tam nepříjemný chlad, opar a mrtvolná atmosféra. První oběť, kterou jsem spatřil, jakmile jsem vešel do prostor tohoto odporného místa, bylo malé selátko, které právě rozřezávali motorovou pilou a vypadávaly z něj vnitřnosti. Už to mělo za sebou, ale v železné ohradě čekali další, větší, kteří následovali. Měli vykulené oči, byli zmatení, neklidní. Před chvíli viděli, jak zabili jejich kamarády. A za okamžik zabijí každého z nich. Jejich krev stékala do klece, kterou vystresovaná prasata olizovala.

Mezitím motorová pila nepřestávala vydávat děsivý zvuk a rozřezávala další a další již bezvládná těla, kdy pouhou vzpomínkou na jejich životy bude jen úhledně zabalený balíček v supermarketu.

Za chvíli přijdou na řadu ti, s kterými jsem navázal oční kontakt. Měli nádherné lidské pohledy plné strachu a prosby o pomoc. Těžce se mi dýchá, má kůže i obličej hoří, i když vím, že mě se nemůže nic stát. Byl jsem zoufalý, nemohl jsem jim nijak pomoci a jen přihlížet. Díváš se jim do očí a víš, že za chvíli zemřou. I oni to ví. Bylo to moc bolestivé a stále je.


Najednou jednomu po druhém sevřeli hlavu do elektrických kleští, které do nich vpálí dávku proudu, která je má omráčit. Třepou se v krvi předchozích bytostí a každému z nich je podříznuto hrdlo. Jejich krev stéká do odpadu, a jejich duše pomalu opouští jejich těla. Okolo nohy je jim uvázán řetěz, za který se pověsí na rampu a čekají až vykrvácí. Pak je spaří ve vařící lázni, rozřežou a pomalu se z nich stává to, čemu většinová společnost říká „vepřové“, „maso“ nebo „jídlo“.

Tohle provádí moderní společnost zvířatům. Děje se to kvůli lidem v našem okolí, lidem, které potkáváme na ulicích. Lidé, kteří se usmívají, když konzumují jejich těla. Ale nad utrpením, které předcházelo tomu, než se jejich „maso“ dostalo na stůl, už nepřemýšlí.

Další svědectví