_large.jpg)
Svědectví je nový český dokumentární film o životě zvířat v českých chovech. V listopadu proběhla premiéra a další projekce napříč Českou republikou, které i přes přísná epidemiologická opatření navštívilo přes 1300 diváků. Reakce na film jsou bouřlivé. Hodnocení na ČSFD se drží na 86 %.
Ben Cristovao popsal Svědectví se slzami v očích: „Já jsem sem vůbec jít nechtěl. Bál jsem se toho, co tady uvidím. Ale je potřeba to vidět. Já osobně asi nemám slov, kterýma bych popsal co po zhlédnutí Svědectví cítím.”
Tvůrci dokumentu většinou zahajují diskuse dotazem k publiku. Zajímají je pocity diváků. Sálem zaznívají slova, jako je bezmoc, vztek či zlost: „Já cítím obrovskou bezmoc a vůbec nevím jak je možné, že jsem to doteď nevěděla. Je to strašné a já se na tom nechci už dál podílet,“ uvedla jedna z divaček v kině Měšťanská Beseda v Plzni. V tomto kraji tvůrci dokumentu natáčeli téměř ve třech desítkách chovů. V Plzni byl přítomen s několika dalšími členy Pirátské strany náměstek hejtmanky Plzeňského kraje a radní města Sušice Pavel Hais, který v závěru diskuse apeloval na individuální odpovědnost a sílu občanů věci měnit.
Diskuse v pražském kině Bio Oko provázelo srdcervoucí vyprávění členky investigativního týmu Svědectví Martiny Žabenské. Ta divákům detailně popsala život krav zneužívaných kvůli „produkci“ mateřského mléka.
Diváky pod tíhou odpovědnosti zajímalo, co si sami tvůrci dokumentu myslí o mase a mléce, které je vyrobeno v laboratořích: „Za nás, pokud v tom procesu musí v jakékoliv situaci figurovat zvíře, je to jeho zneužívání,” reagovala na tento dotaz Adele H. jedna ze spoluautorek Svědectví.
Pražské diváky také zajímalo, jaké by měly být další kroky, aby to, čeho byli ve filmu svědky, skončilo: „Dalším krokem je náš zítřejší nákup v obchodě. Každou naší korunou rozhodujeme o tom, komu platíme a za co,” uvádí k tématu Věra Mikušová, další ze spoluautorek.
Diskuse na severu Moravy byla velice pestrá. Sálem zaznívaly dotazy a komentáře, kdy se diváci jeden přes druhého překřikovali a hádali o tom, zda byl dokument zbytečně moc negativní nebo ne. Tvůrci dokumentu, kteří si diskuse sami moderují, diváky ve Frýdku Místku téměř nedokázali usměrnit. Ti, kteří si stěžovali, že je dokument příliš negativní, uvedli, že nyní mají pocit, že je všechno špatně a že neexistuje řešení. Jiní volali po zákonné změně a další důrazně zastávali názor tvůrců, že se změnou musí začít každý sám u sebe. Zdálo se, že návštěvníci ze sálu odcházeli s motivací něco změnit. Dokonce i zaměstnanci v zemědělství si domů odnesli vizitky s odkazy na další užitečné informace o tom, jak žít soucitně a ohleduplně ke zvířatům.
Zřejmě nejvyhrocenější diskuse ovšem proběhla ve vyprodaném sále Kina Art v Brně. Diváci zde bučeli a pískali. Nepřehlédnutelnou část obecenstva totiž tvořili zaměstnanci tzv. živočišné výroby. V úvodu si jeden z nich převzal slovo pro ne příliš stručný monolog. Jednalo se o zaměstnance kravína, který divákům popsal, jakým způsobem se podílí na znásilňování (slovy zemědělců tzv. umělém oplodňování) krav a jak dle svých slov „sám přivádí mláďata na svět“. Po tomto projevu mu někteří diváci v sále zatleskali. Když se však chopil slova podruhé další diváci na něj naštvaně bučeli a pískali.
Mezitím se slova ujala i zaměstnankyně krajské veterinární správy, která k dokumentu uvedla: „Za mě se jedná o reprezentativní ukázku českých chovů. Když jsem sem šla, čekala jsem, že to bude celé o týrání zvířat (slovy zákona pozn. autorů). Jsem sama překvapená z toho, jak je to zpracované. Bylo tam vidět vlastně úplně všechno a skutečně tak, jak to funguje. Byly tam vidět i ty pěkné a čisté chovy.”
Diváky na Moravě zajímalo, co by se stalo se zvířaty, kdyby Češi přestali produkty pocházející ze zneužívání zvířat kupovat: „Pokud lidé přestanou za to, co jste viděli v dokumentu platit, nebude nutné, aby lidé zvířata dál přiváděli uměle na svět“ Odpověděl Lukáš Vincour spoluautor dokumentu. S tímto dotazem často souvisí další dotaz, který diváky Svědectví zajímá a to, zda je možné, aby se lidé uživili pouze rostlinnou stravou: „Když si uvědomíme, že ta zvířata, jejichž maso jíme, získávají své živiny také z nějaké stravy, tak je logické, že bychom se rostlinnou stravou uživili. A ta zvířata toho musí sníst mnohonásobné množství, než by bylo potřeba vypěstovat, kdybychom jedli rostlinně. A na rozdíl od masožravců má člověk tu výhodu, že jako všežravec si může vybrat, co bude jíst,“ uvedl Luboš Vidlička, majitel franšízové sítě vegan bister Forky’s, který byl společně se svou ženou Klárou hostem debaty ve vyprodaném sále Kina Art v Brně. Majitelé se s diváky podělili o příběh vzniku jejich úspěšného podnikání: „Když jsme přešli na veganství, zjistili jsme, že se vlastně nemáme kam jít najíst na úrovni, kterou jsme si představovali. Rozhodli jsme se proto založit vlastní restauraci,” uvedla Klára, spolumajitelka Forky’s a dala tak divákům najevo, že pro každý problém existuje řešení.
Diváci Svědectví, překvapivě nejen z řad veganů, ale i některých zemědělců a zaměstnanců „živočišné výroby“ se shodují na tom, že dokumentární film je komplexní, informačně hodnotný a že by jej lidé měli vidět. Vegané, kteří se báli na film přijít z důvodu vysoké empatie se zvířaty, vzkazují: „Dá se to vydržet a je to opravdu důležité, abychom to i jako vegané viděli, protože nových informací je tam opravdu spousta.“
Diváky také zajímá, zda bude film kvůli jeho velkému informačnímu přínosu promítán na školách. Pozvánky na školní projekce už dostáváme, je však na vyučujících, aby projekci zorganizovali, sami zatím nemáme kapacitu to řešit, rádi přijedeme také na následnou besedu, odpovídají tvůrci. Začít se změnou u mladé generace by mohlo být odpovědí na zásadní otázku: „Co bychom museli udělat pro to, aby člověk dal větší hodnotu živým zvířatům než mrtvým?“
