Články

V předvečer státního svátku jsme v Českých Budějovicích usilovali i o svobodu zvířat

V předvečer státního svátku jsme v Českých Budějovicích usilovali i o svobodu zvířat

V předvečer státního svátku Boje za svobodu a demokracii jsme v Českých Budějovicích bojovali za svobodu těch, kdo ji ještě zdaleka nevyhráli. Nástrojem nám byl nový dokumentární film Svědectví. 

Již při příchodu do kavárny Kotva necelou hodinu před natáčením jsme se setkali s těmi, kdo na Svědectví čekali. Oči plné obav a slova diváků čekajících venku na čerstvém vzduchu: „Já jsem musela jít ven, jak se to blíží, tak je mi čím dál tím víc zle. Nevím, jestli se na to zvládnu dívat do konce.“ Uvedla Lucie Jandová, spoluorganizátorka promítání a aktivistka za osvobození zvířat. 

Většina návštěvníků Svědectví je podle našeho názoru prozatím z řad lidí, kteří jsou nakloněni rostlinnému stravování a nemají předsudky vůči veganství. Z Hradce Králové však víme, že nejen takoví lidé jsou na podmínky, které jsme natočili, zvědaví.  

V Hradci jsme dostali pozvánku, abychom se šli podívat na jeden z „nejmodernějších chovů krav“ zneužívaných pro mateřské mléko a slovy pána, který nás do něj zval, nám bude dovoleno natočit si vše, co budeme chtít. Podobné nabídky dostáváme i na sociálních sítích. Zda bude těmto slibům dostáno, prozatím nevíme. Požadujeme natočení ubližování zvířatům, které má být humánní a je v souladu s těmi nejpřísnějšími českými zákony. Přesto se nám po vyjmenování „zákroků“ které bychom chtěli natočit, už nikdo neozývá.

  

I v Českých Budějovicích byli mezi diváky pánové a dámy z takzvané živočišné výroby. Dva z nich se na Svědectví vydrželi dívat do poloviny. U některých pasáží nesouhlasně kroutili hlavami, na jiné, zdálo se, sami překvapeně hleděli. Když při odchodu ze sálu míjeli dámu, která na Svědectví přišla sama, poklepali jí na rameno a řekli: „Jste statečná“. Já jsem za těmito pány šla, zajímal mě jejich názor. Zda si myslí, že Svědectví je natočené neobjektivně, jelikož pokud jsme se o něco snažili pak o to, aby z něj bylo zřejmé, že se nejedná o pochybení jednotlivců, ale obrovský celospolečenský problém. 

Pánové si stěžovali na dotace, nedostatek lidí ve "výrobě" (děsivé slovo uvědomíme-li si, že jde o narození, život a smrt zvířat), krutost zaměstnanců, ale zmínili i to, že bychom měli jít do modernějších chovů, že ty nejsou tak špinavé. Ačkoliv, pánové nebyli překvapeni krutostí, která je zvířatům páchána odcházeli ze Svědectví se slovy, že je možná dobře, že to lidé uvidí. 

Do naší diskuse ze sálu vyběhla pobledlá dívka a pánové se jí zeptali, co na dokument říká. Její reakce byla velice autentická: „Je to na blití. Víc k tomu asi nemám co říct.“ Potom ještě pánům zdůraznila, že jestli odchází ze sálu s tím, že budou zvířata i nadále pojídat, tak že se s nimi opravdu nechce bavit. A tento názor mi mluví přímo ze srdce. Pokud lidé tváří v tvář informacím, které Svědectví nabízí nejen o hrůzách, které se zvířatům dějí, ale i o jejich citovém a emočním prožívání, dokáží jít do obchodu a dále za to platit je to přinejmenším hodné zamyšlení, nakolik jsme skutečně lidé. 

Na závěr pro ty, kdo stále ještě váhají zda na Svědectví jít, přinášíme zajímavou recenzi od aktivistky za osvobození zvířat Jitky Soudné: 

„Lidem, kteří mají obavy jít na Svědectví a stravují se rostlinně, bych ráda vzkázala: Jděte. Když jsem to zvládla já, dáte to i Vy. Čekala jsem kruté záběry a věřila, že budu muset odejít. Nestalo se tak. Film je natočený velmi citlivě i přes to, že ukazuje otevřenou realitu. Tlak se chvilkama vysoce zvedal, ale bylo to způsobeno přístupem některých zaměstnanců a člověk má chuť si je prostě sprostě najít a rozbít jim hubu. Horší záběry byly zkrácené na „snesitelnou míru“ (pro člověka, pozn. autorů).“

„Vydržela jsem se dívat na celý film a posmrkala jsem dva kapesníky. Nebyla jsem jediná, kdo v kině plakal, ale není to nic, za co bychom se měli stydět. Obdivuji každého, kdo udělá ten obrovský krok a vyrazí na Svědectví. Ať vegan nebo ne. Jde o pravdu, která měla být skryta a díky Svědectví není, je to příležitost jak se dostat k informacím ať jsou jakkoliv děsivé, měli bychom je znát.“

„Já osobně se věnuji problematice zneužívání zvířat člověkem již velice dlouho, většinu věcí jsem tedy věděla, co mě ale opravdu překvapilo, bylo upalování rohů telatům. Je to dlouhý a bolestivý proces. Bolest dle autorů Svědectví přetrvává ještě tři týdny po zákroku. Dovedete si představit, že vám někdo upaluje část hlavy? A jak pán zmiňuje, občas se netrefí… Bez komentáře.“ 

„Děkuji moc autorům, že to dokázali natočit i když je jisté, že to muselo být velice těžké a srdcervoucí. Děkuju.”

A my děkujeme Vám všem, kdo jste dočetli až sem. Svědectví je důkazem, že velmi malá část obyvatel planety Země má důvod k oslavám svobody a náš boj za svobodu pro zvířata teprve začíná. 

Je pro nás důležité dostat osudy zvířat k co nejvíce lidem. A proto prosíme i Vás, pomozte nám informace, které Svědectví o zvířatech přináší, šířit dál. Můžete pozvat do kina své poslance, známé, učitele, kolegy, kolegyně, ale i babičky, které doma chovají „slepice na vajíčka“. Třeba se i díky osudům slepic z dokumentu stane právě Vaše babička majitelkou dalšího bezpečného útulku pro zvířata v Čechách. 

Další články